Jak mluvit s dětmi o cizích lidech?

Je to noční můra všech rodičů a i když si myslíte, že jste své děti dostatečně poučili, útočníci jsou lstiví a dítě hrozící nebezpečí nedokáže včas rozpoznat. Jak byste se svými dětmi měli mluvit o cizích lidech?

Můžete mít pocit, že když dětem přikážete, aby nemluvily s cizími lidmi, je tím problém vyřešený a snížíte tím riziko na minimum. Jenže podle odborníků si řada rodičů vůbec neuvědomuje, že dítě není schopné adekvátně vyhodnotit blížící se nebezpečí, nedokáže posoudit situaci tak, jak by to udělal dospělý a často s ním ani neproberou, jak by mělo reagovat. Jak byste své dítě měli poučit o tom, jak se chovat k cizím lidem, abyste riziko minimalizovali?

1. Definujte nebezpečného cizince. Psychologové upozorňují, že děti si často cizince představují jako člověka, který je záporný na první pohled. Mohou tak mylně získat dojem, že jim sympatický člověk nemůže ublížit. Je nutné mluvit s nimi o tom, že i lidé, kteří působí na první pohled příjemně a mile jim mohou ublížit.

2. Ne všichni cizinci jsou špatní. Na druhou stranu je však nutné, aby také zaznělo, že ne všichni cizí lidé jsou nebezpeční a že v krizové situaci může požádat ostatní o pomoc.

3. Naučte je identifikovat nebezpečná místa. Mluvte se svými dětmi o tom, že by se nikdy neměly samy zdržovat na opustěných místech (jako jsou například podzemní parkoviště, opuštěné dvory, tmavé ulice, zákoutí parků...), ale že nebezpečný mohou být i sociální sítě a chatovací místností na internetu.

4. Dospělí žádající o pomoc. Je důležité, aby děti věděly, že dospělí je mohou zneužít i při prosbě o pomoc. Auto, které vedle nich zastaví na opuštěné ulici, jehož řidič tvrdí, že se ztratil. Dospělý, který je žádá, aby s ním šly hledat zatoulaného pejska. Nezapomínejte, že děti mají tendenci věřit tomu, co jim dospělí tvrdí a navíc jsou zvyklé poslouchat, takže když je někdo cizí požádá o pomoc, připadají si užitečné a mají radost, že mu mohou vyhovět.

5. Je v pořádku, říct "ne." Většina dětí je vychovávána k respektu k dospělým a k tomu, aby poslouchaly. Je důležité, aby vaše dítě mělo natolik zdravé sebevědomí, aby dokázalo odmítnout i dospělému člověku.

6. Veďte děti k samostatnosti. Je jasné, že se snažíte své děti maximálně chránit, jenže, když jim, obrazně řečeno, neustále stojíte za zády, zvyknou si na vás spoléhat stoprocentně a nebudou se umět v krizové situaci rozhodnout samostatně. Takže místo toho, abyste například dítěti poručilo, aby si hrálo venku tam, kde na něj vidíte, řekněte mu, aby si dávalo pozor, aby vás při hře neztratilo z očí. Zkrátka mu nechte určitý prostor, kdy je zodpovědné samo za sebe.

7. Vymyslete si rodinné heslo. U starších dětí se můžete domluvit na "tajném heslu" (bude jím úplně jednoduchá věta například: "Babička Růžena má kočku Micku.") a na to, že pokud byste museli v nouzi vyslat pro dítě někoho cizího (například, kdybyste si zlomili nohu a odvezli vás do nemocnice), bude toto heslo znát. Pokud nebude heslo znát, jde o podvodníka a dítě mu nesmí důvěřovat.

8. Buďte upřímní. Může se vám to jevit jako brutální a zcela jistě budete mít tendenci chránit své děti před realitou, ale je důležité, aby věděly, že na světě existují lidé, kteří jim mohou velmi ublížit, nebo je dokonce i zabít.

9. Povzbuzujte je ke hře ve skupině. Násilníci jen zřídkakdy zaútočí, pokud si dítě hraje s ostatními dětmi. Mnohem snadnější je pro ně osamělé dítě. Zdůrazňujte mu, ať bez kamarádů nikam nechodí a drží se stále v jejich dosahu.