Proč nás lákají akademické tituly

„Na funkci vrátné nejsou kladeny vzdělanostní požadavky ze strany zaměstnavatele. Ve smyslu výše dosaženého vzdělání. Jste-li vyučeni či jste dosáhli středoškolského vzdělání s maturitou ba dokonce, máte právo užívati titulu. Funkce vrátné je o přístupu k lidem. Tajemství být dobrý vrátný tkví ve vašem vyjadřování, vystupování a komunikaci s ostatními lidmi. Základem těchto tří podmínek, které jsem zde uvedla, je jádro zdravého nadhledu čili vyjádřeno srozumitelněji, vrátný nesmí nikdy ze sebe dělat ani více ani méně“.

Tuto větu pronesla naše čtenářka paní Věra, velice skromná a vzdělaná žena. Při svém zaměstnání na pozici vrátné dálkově vystudovala střední školu, ale také bakalářská studia. V současnosti smí užívat před jménem akademický titul Bc. Paní Věra šla ve svém studiu dále, a v akademickém roce 2019/2020 nastoupila do 1. ročníku magisterského studia. Proč? Její motivací není pouze společenská prestiž, ale naše čtenářka cítí při studiu vlastní vnitřní uspokojení nad tím, že člověk nežije pouze současný konzumní styl života.

Polistopadový boom s tituly

Po listopadu v roce 1989 se mnohé změnilo, a byl to také společenský pohled na tituly. Kdo neměl titul, jako by pro společnost neexistoval. Musíme si ale přiznat, že každý se nemůže honosit tituly, a teď nebudeme hovořit pouze o tom, že ne každý má pro studium na vyšším stupni studia psychické předpoklady. Máme na mysli hlavně finanční otázku studia. Jak nám sdělila paní Věra, studium je náročné především na peníze, a vynaložené náklady zatěžují celou rodinu, nejen samotného studenta. Z tohoto důvodu si mnohé rodiny nemohou dovolit, aby jejich potomek studoval. Zajisté, i dálkový studenti těžko pokrývají své studijní náklady, ač mají své vlastní příjmy ze zaměstnání. 

Je libo soukromá nebo veřejná škola

Pokud se člověk rozhodne pro studium, mnohdy volí mezi soukromou a veřejnou školou. Pokud někdo tvrdí, že veřejná škola je zadarmo, má mylné představy. Na studium na veřejné škole také padnou nemalé náklady, ale je pravda, že jsou nižší než na škole soukromé.

Mnozí studenti, kteří volí soukromou školu, nemohou zvolený obor na veřejné škole studovat. Bohužel, na českém trhu se vzděláním jsou bílá místa, a veřejné školy tyto studijní programy nenabízejí. Příkladem je Vysoká škola regionálního rozvoje a Bankovní institut - AMBIS, a.s. Škola vznikla spojením dvou škol, čímž došlo k bohaté nabídce studijních programů. Jedním z těchto oborů je Bezpečnostní management. Studentka Martina si tento obor vybrala z důvodu zájmu o studium práva. Sdělila nám, že pro ni je studium těžší, než pro její spolužáky. Škola poskytuje kombinované studium, a mezi její spolužáky patří policisté, hasiči, ale také zaměstnanci veřejné správy. Martina je civilista, a některé předměty jsou pro ni náročné. Mezi které patří především kriminalistika.   

Na vyšší odborné škole akademický titul nezískáte

Zajímavým projektem jsou vyšší odborné školy. Slečna Jana poznamenala, že „vošky“ jsou dobrým odrazovým můstkem před studiem na vysoké škole. Studium na vyšších odborných školách je koncipováno obdobně jako na vysokých školách. Jedná se především o zkouškové období, jak nám sdělila slečna Jana. VOŠ naučí studenty režimu, který je na vysokých školách běžný. K tomuto typu studia bylo sepsáno spousta článků a připomínek, samozřejmě i negativních. Občas absolventi vyšších odborných škol čelí posměchu svého okolí. Nicméně, tyto školy svůj význam mají, a o tento typ studia je mezi mladými lidmi stále zájem. Absolventi vyšších odborných škol smějí užívat za jménem titul DiS.

Užívání titulů vypovídá o charakteru člověka

Čtenářka paní Jára, s kterou jsme také hovořili na téma studium na vysoké škole, se s námi podělila o příhodu, která se jí stala při setkání s kamarádkou. Paní Jára při e-mailové komunikaci tituly u svého jména neuvádí, ačkoliv má na to právo. Považuje to, jak sama říká, za dost hloupé. Dostala se do křížku s nejlepší kamarádkou, která ji málem vyčetla, že tituly u svého jména neuvádí. Podle její kamarádky nejde o skromnost, ale o pouhé znevážení svého studia na vysoké škole. Paní Jára k tomu ale dodává, kdyby to byla pravda, tak bychom měli v České republice zřejmě špatné školství, protože spousta lidí, s nimiž se setká, své tituly neuvádí.

Jak správně užívat tituly

Užívání titulů je někdy zábavná záležitost, zvláště jde-li o písemnou korespondenci. Některým z nás dělá problém používat titul DiS. Podle pravidel se píše za jménem, ale jak říká slečna Jana, mnohdy jí ho lidé píší před jménem. Často se s tím setká u zásilkových firem. V objednávce si ho zapíše za jménem, pokud ho firmy požadují. Při dodávce zásilky je poté titul uveden naopak před jejím jménem. Tuto praxi sleduje především u zahraničních firem.

Paní Věra se také setkala s tím, jak lidé občas nezvládají tituly užívat. Nedávno byla v nemocnici. Ve zprávě, kterou na příjmu k hospitalizaci předávala, měla před jménem uveden svůj titul Bc. Na příjmu byl mladičký lékař, který ji po celou dobu oslovoval paní bakalářko. Řekla nám, že v tu chvíli bylo pro ni těžké, aby jí na obličeji nezazářil úsměv. Vzpomněla si totiž na televizní cyklus Bakaláři.

Několik málo slov na závěr

Ať již tituly používáme, nebo také ne, musíme si uvědomit, že si sebou, v rámci České republiky, neseme historické dědictví z Rakouska-Uherska. Používání titulů je u nás hluboce zakořeněné, a žádná z nastupujících generací tento stav nezmění. Jsme snad jedinou evropskou zemí, kde se tato tradice ještě dodržuje. Naše čtenářka paní Věra k této problematice sdělila, že byla zaměstnána u německé firmy, kde přijímali na jejich oddělení novou vedoucí pracovníci, která ji posléze řekla, že při podpisu smlouvy ji upozornili na to, že se v celé firmě tituly nepoužívají. Sám majitel firmy, ač vzdělaný člověk, své tituly nepoužíval. Této praxi se zřejmě museli přizpůsobit i jeho zaměstnanci.