Menu
Úvod

Jak na tvrdohlavé dítě?

Každé dítě, když se narodí, přichází na svět jako individuální osobnost. Má vlastní povahové rysy, něco zdědí po svých předcích a jak roste, učí se. Každé dítě jednou dospěje do fáze vzdoru, kdy se přirozeně separuje od rodičů a stává se z něj samostatná bytost. Co ale dělat, pokud tvrdohlavost vašeho dítěte není pouze jednou fází, ale jedním ze znaků jeho povahy? Nebo co dělat, pokud se vaše dítě najednou přehoupne do fáze vzdoru, a vy nevíte, co si s jeho tvrdohlavostí počít? 

Tlačíte na něj, ale vaše dítě se tvrdohlavě vzpírá. Přesvědčujete, motivujete, trestáte, vztekáte se, ale nic nepomáhá. Pamatujte si, že děti přirozeně nezlobí. Pokud je tedy vaše dítko tvrdohlavé, neposlouchá a vy nevíte, jak na něj, něco mu nejspíše chybí. Co ale dělat, abyste to společně dokázali zvládnout?

Buďte příkladem

Dítě se do určitého věku učí převážně nápodobou. Pokud jste sami tvrdohlaví a vztekáte se, když není po vašem, pak se nemůžete divit tomu, že je vaše ratolest stejná jako vy. Jestli chcete změnit své dítě, začněte u sebe. Uvědomte si, jestli jste dobrým vzorem a pamatujte na to, že dítě reflektuje emoce svých rodičů. Pokud lehce ztratíte nervy a odmlouvání dítěte řešíte křikem, pak po něm nemůžete chtít, aby samo řešilo věci s chladnou hlavou.

Emoce

Je důležité vědět, že i když se dítě vzteká, tak nezlobí. Pouze prožívá nějaké emoce, se kterými nedokáže pracovat a je to pro něj způsob komunikace. Dítě nedokáže samo zhodnotit situaci a vyřešit ji. Když vzdoruje a vzteká se, zkrátka to tak cítí a jsou to jeho pocity, proto je nikdy nestavějte do negativní roviny, ale snažte se mu pomoci. Často jste možná slyšeli říkat své babičky nebo maminky věty typu: "Ta je tak hodná, jen tiše sedí a kreslí si," a přitom to myslely tak, že jste zkrátka potichu a neotravujete. Ale nezapomeňte, že i když je dítě hlasité a projevuje svůj názor, neznamená to, že zlobí. Jako první krok je tedy potřeba odpoutat se od myšlenky, že vaše tvrdohlavé dítě je zlobivé. 

Buďte v klidu

Stresové prostředí vašemu dítěti nepomůže. Jako dlouhodobé řešení je proto vhodné vytvořit z vašeho domova příjemné a klidné místo. Zkuste se s partnerem často nehádat, věnujte svému dítěti dostatek času, hrajte si s ním a dávejte mu najevo váš zájem. Pokud dítě vzdoruje a vzteká se, pak se často dožaduje pozornosti. Časté to může být např. pokud máte více dětí, zvláště pak pokud má vaše tvrdohlavé dítě mladšího sourozence, který přirozeně vyžaduje více vašeho času a pozornosti. 

Hlavně nekřičte, nezačínejte se vztekat také, nedávejte neadekvátní zákazy. Nenuťte dítě půjčovat své hračky jiným dětem. Je důležité jej naučit dělit se, ale když malé dítě nechce půjčit svou hračku, pak pro to má nějaký důvod a opravdu nechápe, proč by mělo dávat něco, co je jen jeho, někomu jinému. Nucením dělit se o hračky dítěti způsobujete akorát chaos a obíráte jej o jeho jistoty.

Komunikujte

Komunikace je základ všeho, včetně vztahu dítěte s rodičem. Mluvte proto o vzniklé situaci, snažte se dítěti vysvětlit, co se vám na jeho chování nelíbí a zeptejte se ho na jeho potřeby. Proč se vzteká? Proč nechce udělat to, co po něm požadujete? Nechce si dát na svačinu jogurt jen proto, že má chuť na čokoládu, kterou nemůže dostat, nebo mu jogurty nechutnají, a pak je zbytečné jej do toho nutit? Naslouchejte, vysvětlujte, mějte pochopení. Ukažte dítěti, že nestojíte proti němu, ale že jste jeho parťák, se kterým může řešit své problémy.

Z výzkumů vyplynulo, že děti často neví, že zlobí, dokud jim to někdo přímo neřekne. A právě proto je důležité v klidu dítěti vysvětlit, že se vám jeho chování nelíbí, říct mu, co je na tom špatného a snažit se mu nastínit důsledky jeho chování. Místo křičení si snažte uvědomit si, že je vaše dítě v situaci, kdy nezvládá své emoce, neví, jak se zachovat a vy jste zde od toho, abyste mu pomohli.

Motivujte

Dávat dítěti bonbón za každé dobré chování není příliš vhodné. To by totiž mělo být samozřejmostí a problém může nastat tehdy, jestliže bude mít udělat něco, z čeho nic nebude mít. Ovšem motivace a odměna v podobě pochvaly nebo pěkného slova je velice důležitá, a to především proto, aby dítě nemělo pocit, že jej neustále káráte za to, co dělá špatně, ale jakmile se zachová správně, vy si toho ani nevšimnete. 

Co tedy dělat

  1. Zachovejte klid a obrňte se trpělivostí. Ta v tomto případě opravdu přináší růže.
  2. Zhodnoťte situaci nahlas. Okomentujte chování vašeho dítěte a projevte pochopení. Např. „Ty se teď vztekáš, že máš jít do auta, protože si chceš hrát, že?“ Dítě tak lépe pochopí situaci a uvědomí si své chování.
  3. Řekněte mu, co a proč po něm vyžadujete a vysvětlete následky. Např. „Rozumím, že si chceš hrát, ale já potřebuji, abychom teď jeli do obchodu, protože jinak bychom si nemohli dát večeři a měli bychom hlad. Až přijedeme, zase si budeme hrát.“
  4. Kárejte dítě za špatné chování, nezapomeňte ale také chválit, když poslouchá a chová se hezky.
  5. Naslouchejte. Pokud chcete tvrdohlavost vašeho dítěte vyřešit, musíte slyšet i to, co neřekne. 
  6. Nechejte ho vyvztekat se. Pokud dítě nechce komunikovat a neposlouchá, pokud se mu snažíte něco vysvětlit, nechte jej být. Až se dítě vyvzteká a uklidní se, pak s ním situaci vyřešte. Tímto mu dáte najevo, že věci se řeší v klidu a vztekáním ničeho nedosáhne. 

Každé dítě je individuální a originální, proto neexistuje žádný všeobecný návod, který by platil na veškeré tvrdohlavé a umíněné děti. Trpělivost, láska, komunikace, porozumění a snaha pomoci by ovšem měly být vždycky základem na cestě ke zbavení se tvrdohlavosti.