Menu
Úvod  › 

Tragédie zadního sedadla: Smrt z přehřátí

Rodiče je nechají připoutané v autě a to odstaví na horkém místě. Každý rok zemře skoro šedesát dětí v přehřátých autech. Jak je to vůbec možné?

Američanka Mary Parksová a její manžel Jeff měli dva syny, čtyřletého Byrona a dvouletého Juana. Přelom září a srpna 2007 byl celou rodinu zvlášť stresující, děti byly neustále nemocné. Matka později popisovala ono období jako nekonečný kolotoč práce, denních jeslí, návštěvy doktorů, denních povinností, starosti o domácnost a strachu o děti. V noci ze 6. na 7. září měl Byron horečku a jeho matka u jeho postýlky probděla noc. Ráno nechala staršího syna doma s otcem a mladšího Juana naložila do auta s tím, že jej vysadí v jeslí na cestě do práce.

Za běžných okolností to dělal její muž a byla to ona, kdo zůstával s nemocným dítětem doma. Ale toho dne si manželé role prohodili. Po několika minutách jízdy Juan usnul. Bohužel to byl toho rána také poslední okamžik, kdy si matka uvědomila, že je v autě. Později Mary Parksová uvedla: "Byla to úplně nezvyklá situace. Juan normálně nikdy v autě neusnul. V autě nebyly žádné předměty, které by mi jeho přítomnost připomněly. Neměl s sebou žádné hračky, pleny, prostě nic. Úplně jsem zapomněla, že ho s sebou to ráno mám." Navíc byl Juan příliš malý na to, aby ho viděla ve zpětném zrcátku.

Dítě v autosedačce

Místo toho, aby zastavila v jeslích, jela Mary rovnou do práce. Sebrala svou kabelku ze sedadle spolujezdce, nepodívala se na zadní sedadlo a šla do kanceláře. Tam měla "zcela normální" den. Vedla poradu, absolvovala pracovní oběd, zavolala manželovi, aby zjistila, jak se daří staršímu synovi. Dokonce se domluvila se šéfem, že odejde dřív, protože musí vyzvednout mladšího syna z jeslí.

Po práci jela Mary ještě nakoupit do supermarketu a pak pokračovala do jeslí, aby vyzvedla Juana - který byl stále připoutaný na zadní sedačce. Když dorazila do jeslí, učitelka se jí zeptala, jestli je Juan nemocný, že dnes nedorazil. "Ne," odpověděla Mary. "Přivezla jsem ho sem ráno." Učitelka však rozhodně popřela, že by Juan dnes dorazil.

"V tu ránu mi to všechno došlo," popisovala Mary později. "Otočila jsem se a běžela zpátky k autu. Nemohla jsem ani dýchat, věděla jsem, jaké horko bylo celý den, ale pořád jsem doufala, že se stane zázrak. Když jsem ho ale uviděla zhrouceného v sedačce, došlo mi, že je mrtvý." Ani přivolaný lékař nedokázal dvouletému dítěti pomoci.

Osudná čtvrthodina

Juan zemřel na následky přehřátí, kdy tělesná teplota nekontrolovatelně vzroste. Podle statistik serveru Parenting zemřelo jen v USA od roku 1998 téměř pět set dětí právě kvůli tomu, že je rodiče nechali připoutané v přehřátých autech. Odborníci jsou navíc zděšeni skutečností, že počet těchto případů neustále narůstá. V podstatě každý týden dojde k podobnému úmrtí.

Miminka a malé děti nejsou schopné dobře kontrolovat svou tělesnou teplotu a ta stoupá třikrát až pětkrát rychleji než u dospělého. Tento efekt je ještě silnější v autě, kde okna vytvářejí skleníkový efekt. Za pouhou půlhodinu na přímém slunci stoupne teplota uvnitř auta o pětatřicet stupňů. Záleží na tom, jakou barvu oblečení má dítě oblečené, kdy naposledy pilo, ale miminku stačí jen patnáct minut na to, aby při venkovní teplotě čtyřiadvacet stupňů zemřelo v autě na přehřátí.

Bezpečné ale není ani chladnější počasí. Jsou popsány případy dětí, které v autě na přehřátí zemřely i při venkovní teplotě deset až patnáct stupňů. V těchto případech se jim stalo osudným teplé oblečení, nebo přikrytí pokrývkou. Přes obecně rozšířený názor dítě nezachrání ani pootevřené okénko. Malý otvor nikdy nemá šanci odvětrat horko, které interiér auta absorbuje.

Omyl mozku

Z hlediska statistik je část dětí, které se stanou obětí přehřátí, ponechána v autě úmyslně, zatímco rodiče si vyřizují své záležitosti. Další část obětí tvoří děti, které vlezou rodičům do auta nepozorovaně a ti je tam omylem uvězní. Ale naprostá většina dětí se stane obětí rodičovského výpadku paměti, jako v případě Mary Parksové. Nejde o selhání rodičovské lásky nebo o to, že by rodiče chtěli svému dítěti ublížit. Podle odborníků jde v naprosté většině případů o tragický omyl.

Zrádné jsou z tohoto pohledu zejména pravidelné návyky. Pokud každé ráno jezdíte z domova rovnou do práce, činíte tak automaticky a bez přemýšlení. Snadno tak vytěsníte úkoly, které do tohoto standardu nezapadají (jako výjimečná zastávka ve školce). Pokud se k těmto zajetým návykům ještě přidá stres, starosti, nebo únava, má váš mozek tendenci fungovat ještě víc automaticky a plnit jen úkoly, které plní každý den a jaksi bez přemýšlení. To je také důvod, proč vás nenapadne podívat se na zadní sedačku, protože váš mozek zkrátka vůbec nepředpokládá, že by na ní mohlo sedět dítě.

Paradoxně, podle statistik, stoupl počet dětí, které zemřou v autě na přehřátí, kvůli bezpečnostním doporučením pro malé pasažéry. Umístění autosedaček na zadním sedadle, a zejména jejich umístění proti směru jízdy, sice chrání děti před následky potenciální havárie, ale rodiče je nemají v zorném úhlu a podle odborníků mají tendenci na ně spíš zapomenout.

Lidé předpokládají, že takové nehody se stávají jen špatným rodičům, narkomanům, alkoholikům, tyranům a podobně. Jenže opak je pravdou, v naprosté většině případů jde o vzorné rodiče, kteří své děti milovali.

Jak tomu předejít?

  • Vždy si pokládejte kabelku, klíče, mobil, nebo jinou věc, kterou přes den nutně potřebujete, na zadní sedačku. Pak si dítěte zcela jistě všimnete.
  • Posaďte mladší (nebo klidnější) dítě za sedadlo spolujezdce, kde na vás spíš "padnou" vaše oči. Většina dětských obětí přehřátí sedí za sedadlem řidiče.
  • Domluvte se s učitelkou ve školce (paní na opatrování), že vám okamžitě zavolá, pokud dítě bez omluvy nedorazí.
  • Nikdy nikomu nevěřte. Nepředpokládejte, že dítě vyndá ze sedačky manžel, starší sourozenec, nebo kdokoli jiný. Tento typ komunikačního nedorozumění stojí za řadou dětských úmrtí.