Menu
Úvod  › 

Otec u porodu: Ano, nebo ne?

Chce po vás, abyste to velké finále absolvoval s ní a vy si nejste jistí, jestli to zvládnete a co od toho máte čekat. Přinášíme vám osobní zkušenosti mužů, kteří se už porodu zúčastnili.

Drastická masáž

"S Karolínou jsme absolvovali předporodní kurz a musím říct, že mi to při samotném porodu hodně pomohlo. Věděl jsem dopředu, na co se mám připravit, co očekávat a na co si dát pozor. Opakoval jsem Karolíně, jak má dýchat, přidržoval jsem jí kyslík, tlačil bradu na hrudník. Bolesti jí šly do zad a pomáhalo jí, když jsem jí masíroval bedra. Překvapilo mě ale, s jakou intenzitou chtěla, abych jí bedra mačkal. Po hodině už jsem necítil ruce a Karolíně zůstaly po porodu od mé masáže modřiny, ale tvrdila, že jí to skutečně hodně pomáhalo."

Pavel, 24 let

Pocit bezmoci

"Na porod Jonáše jsem se skutečně těšil. Nemohl jsem se dočkat, až uvidím v reálu někoho, kdo mě jen občas kopl do dlaně přes manželčino břicho. Byl jsem přesvědčený, že budu Evě užitečný, budu s ní dýchat, masírovat ji a tak podobně. Jenže ve finále jsem byl docela zklamaný. Přišlo mi, že naprostou většinu času jsem musel strávit na chodbě a trpělivě čekat. Za tu dobu jsem přečetl tři časopisy. Když mě konečně pustili na sál, přišlo mi, že mě Eva vůbec nevnímá. Navíc mi strašně vadilo, že jí vidím trpět a nemůžu jí nijak pomoci. Na druhou stranu, ten zážitek, kdy jsem poprvé viděl svého novorozeného syna, to rozhodně stálo."

Martin, 30 let

Porod ze špatného úhlu

"Jana rodila přesně v termínu, věděli jsme, že budete mít holčičku a oba jsme se těšili. To, že budu u porodu byla volba nás obou. Musím ale říct, že kdybych věděl, co bude následovat, nejspíš bych se hodně rozmýšlel. V první fázi jsem seděl Janě u hlavy, povzbuzoval ji, ukazoval ji, jak dýchat a připadal jsem si docela užitečný. Pak ale do boxu vedle nás přivezli jinou rodící ženu, která byla mírně řečeno hlučná. Janu to znervózňovalo a rušilo, proto mě poprosila, abych jí podal MP3 a sluchátka, která měla v tašce u nohou. Vůbec jsem si neuvědomil, kde ta taška leží a automaticky jsem pro ně došel. Když jsem zvedl oči, viděl jsem porod z úhlu, který jsem skutečně vidět nechtěl. Byl jsem docela v šoku a trvalo mi dlouho, než jsem ten pohled dostal z hlavy."

Marian, 34 let

Porod z donucení

"U porodu jsem skutečně být nechtěl. Nesnáším pohled na krev, měl jsem strach, že nesnesu dívat se na manželku, jak trpí a nemůžu jí pomoci. Radka ale trvala na tom, že mě u porodu chce mít, že jí bude moje přítomnost uklidňovat. Vůbec to ale nebylo tak špatné, jak jsem si myslel. I když si pořád myslím, že jsem tam nebyl nijak zvlášť užitečný a obešla by se tam i beze mě, nelituji, že jsem tam byl. Když jsem poprvé slyšel zakřičet malou Adélku, neudržel jsem slzy a byl to nejsilnější zážitek mého života. Mrzelo by mě, kdybych o něj měl přijít.

Jaromír, 26 let