Menu
Úvod  › 

Nejhorší lži, které říkáte svým dětem

Nejspíš je čas od času vypustíte z úst i vy, protože vám připadají v podstatě neškodné a nedůležité. Nicméně právě tyto "bílé lži" ubližují vašim dětem mnohem víc, než si vůbec uvědomujete.

Nemyslíte tím nic špatného, když je říkáte. Samozřejmě nechcete svému dítěti ublížit, ale pronášíte je víceméně bezmyšlenkovitě, i když se nezakládají na pravdě. Následujícími větami ale své dítě skutečně zraňujete, nebo mu zakládáte do budoucna na skutečně velké problémy:

"Jsi nejlepší."

Samozřejmě, že pro vás je vaše dítě tím nejlepším na světě a je to tak naprosto v pořádku. Je také samozřejmě naprosto v pořádku, že své dítě chválíte. Jenže když ho neustále přesvědčujete, že je nejlepší (na úkor ostatních), bude později neuvěřitelně zklamané, až zjistí, že tomu tak není. Chvalte ho, kdykoli je k tomu důvod, ale opatrně s tvrzením, že je nejlepší na světě, lepší než všichni ostatní.

"Jsi nejhorší."

Možná jste právě naštvaní. Možná vás vaše dítě aktuálně zklamalo, ale nic z toho vás neopravňuje přisuzovat dítěti ty nejhorší vlastnosti. Jakmile jednou vyřknete, že je vaše dítě to nejpomalejší, nejneschopnější, nejzbabělejší..., bude si to pamatovat až do konce života. A také tak dlouho bude s následky prohlášení tohoto typu bojovat.

"Všechno je v pořádku."

Když se snažíte dětem nalhat, že je všechno úžasné a skvělé, ačkoli to není pravda, nikdy nemůžete uspět. I když vám děti připadají malé na to, abyste jim řekli pravdu, moc dobře cítí, když něco není v pořádku, nebo se děje něco špatného. Přesto, že se je snažíte touto lží chránit, ve skutečnosti tak jen podkopáváte jejich důvěru ve vás. Raději jim opatrnými slovy sdělte nepříjemnou pravdu, než abyste je obelhávali.

"Ty nikdy/ty vždycky..."

Jakmile začnete větu tímto slovním spojením, vždy se bude jednat o lež, protože jde o zevšeobecnění, které nikdy neplatí stoprocentně. Neučte své děti uvažovat černobíle a netvrďte jim, že ony vždycky a ony nikdy. Pokud vám na nich něco vadí, použijte konstruktivní kritiku. Upozorněte je, že se často chovají způsobem, který není v pořádku, a že mnohem víc oceňujete jiný druh chování, kterým danou situaci řeší.

"To je ztráta času."

Možná se vaše dítě zabývá právě něčím, co úplně nechápete a připadá vám to jako ztráta času. To je sice klidně možné, ale nikdy to nesmíte říct nahlas. I skutečnost, že to vašemu dítěti nejde, pravděpodobně v dané aktivitě nikdy nedosáhne ani průměrné úrovně, je zcela nepodstatná ve světle toho, pokud to dělá rádo a baví ho. V tom případě není nikdy čas, který na tuto aktivitu vynaloží, promrhaný.