Menu
Úvod  › 

Monogamie versus nevěra: Proč podvádíme?

Sex, nuda, potřeba nového vzrušení, nebo dokonce láska? Proč se navzájem podvádíme a skáčeme do cizích postelí a je vůbec v lidských silách zůstat celý život věrný?

Když spolu začnete chodit, máte pocit, že je vaše láska nezničitelná a nic na světě jí nemůže ohrozit. Jak ale ubíhají měsíce, dost možná se přistihnete, že zíráte na nohy výjimečně modelované kolegyně a vaše přítelkyně vyráží na dámské jízdy také mnohem častěji než v začátcích vašeho vztahu. A ještě později se možná vnadná kolegyně ohne přes váš pracovní stůl a vaše partnerce se některé "mejdany" protáhnou až do dopoledne následujícího dne. Proč vůbec podvádíme a co z toho máme?

Monogamie není přirozená

Už od té doby, co lidé slezli ze stromů (a nejspíš i mnohem dřív) a začali chodit po dvou, existuje partnerská nevěra a zálety nejrůznějšího druhu. I když si vášnivě slibujeme věrnost až do konce života, jen málokdo z nás takovému slibu dostojí. Někdy podvádíme proto, že nám chybí ve vztahu vášeň a vzrušení, jindy se nedostává citů a cítíme se osamělí, což doufáme přebít právě nevěrou. Potřebujeme nové podněty, nebo jen chceme vyjet ze starých kolejí. A někdy zkrátka podvádíme jen proto, že k tomu máme momentálně příležitost a protože se nám chce.

Lidské pudy se nedají omezovat a řídit sliby. Chování je výsledkem vrozené lidské povahy, osobní zkušenosti a prostředí. V současné době je na zemi popsáno přes čtyři tisíce rozličných živočišných druhů a jen tři procenta z nich jsou považována za monogamní. Podle Stephena T. Emlena, odborníka na evoluční chování, je monogamie spíše raritou. Navíc existuje rozdíl mezi monogamií sociální, genetickou a evoluční. Někteří vědci přitom věří, že monogamie není pro člověka přirozená. Pokud je to ale pravda, jak je možné, že některá manželství trvají navždy? Jsme schopni být monogamní, pokud jsme dostatečně zamilovaní? Nebo se všechno řídí heslem, že nemůžete nechat psa samotného v místnosti s jitrnicí a pokud to uděláte, nemůžete se divit, že ji sežere?

Proč podvádíme

Podle výzkumů se nejčastěji lidé snaží nevěrou vyplnit emocionální prázdnotu. Podvádějícím lidem se často zdá, že ke svému milenci/milence cítí něco, co nemůže jejich stávající partner/ka nikdy pochopit a sex berou jen jako příjemný bonus navíc.

Tři čtvrtiny mužů a pětašedesát procent žen přiznává, že si začali románek s někým ze svého zaměstnání. Osmašedesát procent žen uvádí, že by klidně svého partnera podvedlo, kdyby měly jistotu, že je při tom nikdo nechytí. Za těch samých podmínek by podstoupilo nevěru čtyřiasedmdesát procent mužů. Průměrný milenecký poměr trvá dva roky a nevěru přiznává šedesát procent mužů (a jen o pět procent méně žen). Zajímavé však je, že pouhých dvanáct procent nevěrných mužů přiznává, že jejich milenka je fyzicky atraktivnější než jejich žena. Šestašedesát procent podvádějících lidí trpí výčitkami svědomí a jednaosmdesát procent žen přiznává, že s muži flirtují už jen tak ze zvyku.