Menu
Úvod

Jak naučit dítě malovat?

Jak těžké je naučit děti malovat? Vůbec! Ne každé má sice vlohy stát se opravdovým umělcem, malířem, ilustrátorem či grafikem. Všechny děti se ale mohou naučit výstižně a kreativně vyjádřit svou myšlenku. Děti ještě nejsou zkažené přehnanou sebekritikou jako dospělí lidé. Všechno, co vytvoří, jim bude připadat úžasné. Využijte toho a pusťte se do malování co nejdříve.

Další výhodou je, že mají bujnou fantazii. Dokáží si představit a vymyslet to, na co bychom i přes mnoho zkušeností nikdy nepřišli. I toho je při malování potřeba. Proto utíkejte do obchodu, nakupte papíry, štětce a barvy a dejte se do práce. Máte obavy? Přečtěte si následující tipy a zvládnete to dokonale na jedničku.

1. Berte v potaz vývoj dětské kresby 

Od malých dětí nemůžete očekávat zázraky. Na předškoláky už naopak můžete mít určité nároky. Víte, jak se dětská kresba vyvíjí? Pojďme si to pro jistotu připomenout. 

  • Přibližně dva roky věku - stádium čáranice, děti se poprvé pokoušejí o vyjadřování kresbou (poprvé se projevuje cca v 18 měsících), z počátku se jedná o bezmyšlenkovitou změť čas, postupně dítě dostává tah do ruky a zvládá čáru vědomě ovládat, výrazný posun nastane, když dostávají čáranice svá jména - např. „to je babička," „to je máma, když vaří" apod. 
  • Přibližně od tří do čtyř let - stádium hlavnonožců, dítě postupně přešlo z čáranic k tvarům, nyní se již pokouší o malování „postav", zatím ovšem bez zvládnutí anatomie - většinou jde o hlavy, ze kterých rovnou vedou nohy 
  • Čtyři, pět let - hlavonožci se mění v panáky, kteří již mají trup, postupně také krk a další důležité detaily, později dítě zpracovává i další podněty - pokusí se o dům, strom, auto atd. 
  • Přibližně od šesti let - obrázky už mají jistou celistvost, dítě nakreslí např. samo sebe v pokoji, na obrázku nechybí židle, stůl, hračky, postel aj. 

Věkové období jednotlivých stádií se samozřejmě liší. Kreslení a malování je velmi individuální záležitost. Neděste se proto, jestli je vaše dítko nepatrně pozadu. Na malbu příliš nespěchejte. Dejte dítěti čas, aby si nejdříve osvojilo kresbu pastelkou či voskovkou. Teprve si bude s použitím těchto výtvarných pomůcek jisté, přejděte ke štětci a vodovkám. 

2. Nepodceňte sílu motivace

Motivace je důležitá u malých i u velkých. I vy sami ji potřebujete. Bez správného motivování byste ani nevstali ráno z postele. Komu by se z ní jen tak pro nic za nic chtělo, když je v ní tak teplo a příjemno? Můžeme rozlišit motivaci pozitivní a negativní. Určitě víte, že daleko účinnější je motivace pozitivní. Proto přistupujte k dítěti s úsměvem a radostí. 

Tip: Udělejte z malování příjemný odpolední program. S veselým výrazem oznamte dítěti, že máte naplánované něco moc hezkého. S nadšením mu ukazujte zakoupený materiál. Přestože před vámi leží běžné a okoukané pomůcky, dělejte, jako kdybyste zrovna objevili Ameriku. Děti se napojí na vaši pozitivní vlnu a pustí se do práce se zápalem. Případné neúspěchy, jako je nechtěný tah, vylitá voda apod. pak ponesou mnohem optimističtěji. 

Kromě pozitivní a negativní můžeme motivaci dělit také na vnější a vnitřní. Zpočátku zde půjde samozřejmě o tu vnější - budete motivovat vy. Když se vám ale od začátku podaří budovat k malování kladný vztah, brzy dítě pocítí také motivaci vnitřní. Na to si vzpomenete, až budete znovu a znovu kupovat nové papíry, protože vás malý malíř má neustále spoustu inspirace a chce svými obrázky obdarovávat všechny členy rodiny. 

3. Buďte trpěliví

Známé přísloví říká, že trpělivost růže přináší. Při učení to platí nejméně trojnásob. Když učíme děti, pak ještě víc. Během práce na dítě nijak, opravdu nijak netlačte.

  • Přemýšlí nad tématem obrázku? Zkuste mu něco navrhnout, ale do ničeho ho nenuťte. Samostatně zvolené téma je mnohem příjemnější než nějaké nařízené.
  • Váhá, než udělá další tah? Nechejte ho přemýšlet. Neuvážený tah by ho mohl mrzet - a to přece nechceme. 
  • Něco se nepovedlo? S úsměvem ho uklidněte, že se nic neděje. Pokuste se společně obrázek napravit. Nedaří se? Obětujte nový papír. 

Kdybyste byli nervózní, dítěti by se nepracovalo příjemně. Malování by se mu zprotivilo, odmítalo by pokračovat a nic by se nenaučilo. Snažte se za všech okolností zůstat v klidu. Pokud bude dítě souhlasit, na chvíli odejďete. Pověste prádlo, připravte si čaj. Udělejte cokoliv proto, abyste podpořili svou trpělivost. 

4. Dítě nikdy nekritizujte!

Kritika dítěte? Ne! Jedině v pozdějším věku, kdyby o ni samo stálo. To v případě, že se snaží v malování zdokonalovat a třeba se připravuje na talentové zkoušky. I u něj byste však museli dbát na mimořádnou asertivitu a korektnost. Říci: „To máš být ty? Vůbec to tak nevypadá", opravdu nemůžete. 

My se ovšem bavíme o malých dětech, které se s malováním teprve seznamují. Těm o jejich výtvorech opravdu nikdy neříkejte nic negativního. I kdyby to byla absolutní mazanice. Díte bude se svým výsledkem pravděpodobně spokojeno. Podobné reakce by se mělo dočkat také od rodičů a dalšího okolí. Proto nešetřete pochvalou. 

Tip: Je obrázek tak špatný, že ani nemůžete poznat, o co se jedná? Nevybafněte na dítě s dotazem ve stylu: „Co to jako je?" Vycítilo by vaši nespokojenost a mrzelo by ho to. Zkuste to trochu obejít. „Ó, to je krásný obrázek! Co kdybys mi teď o něm něco povyprávěl?" Uznejte, že takto položená otázka zní mnohem lépe. Dítě se pak nadšeně rozpovídá, co všechno namalovalo, zdůrazní všechny detaily i komické prvky a vy tak nebudete mít s identifikací nakreslených osob či věcí žádné problémy. 

5. Nezapomeňte na preventivní opatření

Co to znamená? Přece ubrus a staré oblečení, abyste eliminovali dopad případných nehod s barvami a vodou.