Menu
Úvod  › 

Její psychika po porodu: Na co se připravit

Doufáte, že porodem konečně skončí nekonečné období fňukání, bezdůvodného pláče a přecitlivělosti. Jenže všechno je úplně jinak. Jak se změní vaše partnerka po porodu a jak se na to vy můžete připravit?

Poslední měsíce těhotenství pro vás byly poměrně psychicky náročné. Chodili jste kolem své partnerky po špičkách, snažili jste se ji co nejvíc šetřit, být co nejnenápadnější a zároveň projevovat dostatek pochopení. I přesto jste neustále čelili obvinění, že ji přetěžujete, zatěžujete a vůbec nechápete. I pozdrav pronesený špatným tónem se stal spouštěčem obrovského hysterického výbuchu zakončeného nekonečným slzavým vodopádem. Chápali jste, že s ní cvičí těhotenské hormony a kojili jste se nadějí, že po porodu se vám zase vrátí zpátky vaše původní tolerantní, racionální a hlavně normální partnerka. Jenže porod už je za vámi a pořád to nějak nevypadá. Na co se tedy připravit?

Nekonečná únava

Pokud budete s matkou svého dítěte a potomkem sdílet jednu domácnost, záhy pochopíte, že nejintenzivnějším prožitkem prvních dnů i týdnů po porodu je nekonečná a nikdy nekončící únava. Skutečně jen málo novorozených dětí se dokáže vzbudit v noci předpisově po čtyřech hodinách, nechat se nakrmit a okamžitě bez námitek usnout. A co teprve až se začnete potýkat s bolestí bříška, rýmičkou a dalšími atrakcemi, které zpříjemňují dítěti i rodičům zejména noci.

Pokud máte uznalou partnerku, přespává po porodu s miminkem ve vedlejším pokoji, a vy se můžete alespoň občas rámcově vyspat. To se ale skutečně netýká jí. Její tělo je po porodu nastavené tak, aby procitla při sebemenším zvuku, který její potomek vydá. Je tedy prakticky neustále vzhůru a jakmile opadne adrenalin z porodu, začne si uvědomovat rozbolavělé tělo a nemožnost udělat si několik dní volno a dospat únavový deficit. Je proto poměrně logické, že propadne beznaději, že to nemůže dlouhodobě vydržet. Pokuste se ji utěšit, i když možná i vy pochybujete o tom, že se vyspíte dřív než v hrobě.

Pochyby a zoufalství

Zejména, pokud jste si pořídili prvního potomka, oba nejspíš tápete, hledáte a zkoušíte, co by mohlo zabírat a kudy cesta rozhodně nevede. Je zcela normální, že ho v jednom okamžiku odloží do postýlky s tím, že ho nechá tentokrát vybrečet, a za tři minuty tam pološílená sprintuje zpátky, protože propadne podezření, že trpí nějakou smrtelnou chorobou a musí ho okamžitě pochovat. Důsledkem její nejistoty je potom touha po nekonečných hovorech, v nichž rozebírá všechno možné i nemožné ohledně vašeho dítěte.

Stejně tak nejspíš neustále řeší své podezření, že není dost dobrou matkou. Nejspíš je zblblá z knižních popisů dokonalých matek, které zalila všeobjímající mateřská láska hned v prvním okamžiku, kdy svého potomka spatřily. Cítí potom výčitky svědomí, že občas nechá dítě vyřvat a občas s ním dokonce zatřese. Vaše uznání a pochvala, jak to všechno báječně zvládá, jí hodně pomůže.