Menu
Úvod  › 

Instinkty vašeho dítěte: Co musíte vědět

Naše instinkty nám velí zareagovat okamžitě na dětský pláč, zvednout ho a začít utěšovat. Máme je ale poslouchat? A jak je to vůbec s instinkty vašeho miminka?

Zcela jistě už jste vyslechli zuřivé zastánce obou táborů. Jedni tvrdí, že dítě se musí vzít z postýlky okamžitě při jakémkoli projevu nespokojenosti, aby neutrpělo psychické trauma, které by se s ním zcela jistě táhlo celý život. Jejich odpůrci zase argumentují tím, že dítě musí do rodiny zapadnout a ne s ní cvičit. Čím se tedy řídit, abyste bez psychické újmy přežili vy i vaše dítě?

Strach versus intuice

Možná i ve vás stále ještě přežívá hluboce zakořeněný mýtus z doby vašich matek, kdy se obecně soudilo, že miminka jsou malé příšerky, které se snaží manipulovat se svými rodiči. Jejich pokusy přitáhnout pozornost rodičů byly interpretovány jako pokus kontrolovat je a získat nad nimi nadvládu. Představa toho, že své miminko příliš rozmazlí a přeurčí ho pro kariéru řvoucího nezvladatelného dítěte, by samozřejmě vyděsila i toho nejotrlejšího jedince.

Je proto pravděpodobné, že máte zažité některé z následujících "mouder": Plačící dítě nikdy nechovejte, nechte jej vyřvat. Ukažte dítěti, kdo je tady šéf. Dítě se musí přizpůsobit vašemu rozvrhu, nikoli vy jeho. Na které z nich můžete směle zapomenout a kterými se naopak řídit?

"Ukažte dítěti, kdo je tady šéf."

Určitě už jste slyšeli, že je nutné ukázat křičícímu, plačícímu nebo vztekajícímu se dítěti, kdo je tady šéf. Psychologové, které oslovil magazín Parency, však radí, že se vám mnohem víc vyplatí ukázat dítěti, kdo je tady dospělý. To rozhodně neznamená, že mu máte ve všem ustoupit, abyste měli klid. Ale zatímco šéf neustupuje nikdy nebo jen zcela výjimečně, dospělý člověk se může čas od času podvolit nárokům někoho jiného, i když s tím zcela nesouhlasí.

Novorozenci vyžadují skutečně enormní množství času a energie. Pokud máte své první dítě, je pravděpodobné, že vás překvapí, kolik pozornosti musíte svému zbrusu novému potomkovi věnovat. Pokud si předem říkáte, že svému dítěti věnujete denně například osm hodin, protože to mu přece musí bohatě stačit, zaděláváte si na velký problém. Stejně tak budete mít problém, pokud se pro své dítě obětujete k sebezničení. Raději se snažte najít rozumný kompromis mezi potřebami svého dítěte a vlastním pudem sebezáchovy, který vám velí spát denně víc než hodinu.

"Dítě se musí přizpůsobit rozvrhu rodiny."

Tak to je velmi zábavné heslo. Bylo by samozřejmě ideální a hezky, kdyby dítě usínalo úderem osmé, neexistovalo žádné noční stěhování do vaší postele, obědvalo přesně ve dvanáct a tak dále. Možná byste dokonce opět získali pocit, že máte svůj život pod kontrolou a všechno zvládáte.

Co ale ve skutečnosti potřebuje vaše dítě? Růst a rozvoj dítěte v prvních letech jeho života je jednoduše fascinující. Dokážete si představit, že byste například v osmi týdnech zdvojnásobili svou váhu? Všechno v životě vašeho dítěte je nové a nezvyklé. Jeho tělesný, kognitivní a sociální vývoj je překotný. Jakmile si osvojí novou schopnost nebo zkušenost, chce ji samozřejmě využít co nejvíce.

Zkuste to chápat a neberte to od něj jako zlomyslnost. Je normální, pokud ještě včera zuřivě odmítalo přesnídávku a dneska připomíná malého Otesánka, který se intenzivně dožaduje dalšího a dalšího přídavku. Jeho rozdílné potřeby, které se samozřejmě promítají i v jeho denním programu, jsou způsobené postupujícím vývojem. Časem se ustálí a pak přichází vhodná chvíle na nastolení pravidelného režimu.

"Pokud necháte dítě spát u sebe v posteli, nikdy se ho nezbavíte."

Pravděpodobně jeden z největších sporů, které novopečení rodiče řeší, je rozhodování, zda pustit dítě do své postele nebo ne. Samozřejmě pokud si dítě navykne usínat jen ve vaší posteli, můžete se minimálně na nějakou dobu rozloučit s intimním životem a nese to s sebou i celou řadu dalších omezení. Na druhou stranu byste za půl hodiny spánku navíc vraždili a v zájmu rodinného klidu vezmete malého řvouna mezi sebe.

Odborníci nejsou v této otázce zajedno, ale v podstatě se shodují na tom, že rodiče by si měli uhájit své území. Znamená to tedy nastolit pravidla tak, abyste byli schopni mít svou postel jen pro sebe v okamžiku, kdy o to budete skutečně stát.

"Děti se potřebují vybrečet."

Miminka nikdy nepláčí bez příčiny a uvědomte si, že pláč je jeden z mála jejich komunikačních prostředků. Pláčem se snaží upoutat vaší pozornost a přivolat si pomoc. Jde o signál, že je něco špatně a že vás potřebují. Jsou hladová, unavená, osamělá, vystrašená, přetažená nebo dokonce nemocná. Snažte se představit si sami sebe na jejich místě, kdy byste mohli jen ležet a komunikovat pouze pláčem. Jak by vám bylo, kdyby na vás někdo uplatňoval heslo: Jen ať se vyřve.

"Chováním dítě rozmazlíte."

Zcela určitě ne. Děti ke svému vývoji nutně potřebují lidský dotek. Je pro ně přímo životně důležitý. Jsou to sociální bytosti a milují, pokud se jich někdo dotýká a chová je. Pokud je chováte, mají příležitost vidět nové věci, rozhlédnout se a jsou vystaveny novým podnětům. Rozhodně nejde o rozmazlování.