Menu
Úvod  › 

Divná výchovná pravidla, která fungují

Vypadají - ehm - zvláštně, ale když je vyzkoušíte, nebudete litovat. Následující výchovná pravidla znějí sice divně, ale skutečně fungují.

V každé výchovné příručce, knize, nebo článku se dočtete moudra o tom, jak máte s dětmi budovat blízký emocionální vztah, zakládat vzájemnou důvěru i posilovat dětské sebevědomí. Nic proti. My vám nabízíme výchovná pravidla, která vypadají vedle těchto vznešených cílů poněkud zvláštně, ale o to víc fungují a v budoucnu je rozhodně oceníte vy i vaše děti:

Pravidlo 1: Jestli chceš být v pokoji, kde zrovna pracuji, musíš pracovat také.

Cíl: Naučit děti pomáhat při domácích pracích (nebo si na ně alespoň zajistit klid).

Možná to zní trochu krutě, ale děti by si měly uvědomit, že domácnost se neudržuje v chodu samospádem, ale vyžaduje spoustu práce a času. Samozřejmě, že po nich nemůžete chtít, aby praly prádlo a vytíraly podlahu, ale naučte je, že si zkrátka nemohou hrát v pokoji, který se právě snažíte uklidit. Že neodhodíte plnou náruč vypraného prádla kvůli tomu, abyste jim pomohla najít šatičky na panenku nebo ztracené autíčko. Zaveďte zkrátka pravidlo, že pokud vy právě pracujete, buď vám budou pomáhat s drobnostmi (v ideálním případě), nebo se alespoň klidí z cesty a zabaví se samy. Uvědomí si cenu práce.

Pravidlo 2: Nepracuji po osmé hodině večer.

Cíl: Naučit děti, aby si uvědomily, že i rodiče potřebují čas sami pro sebe.

Odkládáte domácí práce a další pracovní resty na večer? Špatně. Pravidlo, že v osm hodin večer se chodí do postele (nebo se odpočívá), by mělo platit pro všechny členy rodiny. Po osmé hodině máte zkrátka čas sami pro sebe, nehledě na hromadu nevyžehleného prádla, nebo množství nezodpovězených mailů. Tečka. Ostatně nezapomeňte, že nepěstujete pouze vztah mezi rodiči a dětmi, ale i partnerský vztah.

Pravidlo 3: Máš to, co jsi dostal. Tečka.

Cíl: Odnaučit děti dohadování se o malichernostech a neustálému přebírání.

Jakmile uvedete toto pravidlo do praxe, skončí dohadování se o tom, kdo si vytáhl preclík s více zrníčky soli, kdo bude pít z červeného hrnečku a který kousek dortu je lepší. Pravidlo prostě říká, že děti mají to, co dostaly a dál se o tom nediskutuje. Jinými slovy: "Ber, nebo nech být." Budete překvapeni, o kolik se poté ve vaší domácnosti sníží hladina hluku.

Pravidlo 4: Žádné obecenstvo pro scény.

Cíl: Odnaučit děti vztekat se a dělat scény na veřejnosti.

Vzteká se dítě, dělá hysterické scény? Nechte ho klidně vyvztekat, ale vykažte ho do místnosti, kde nebude mít obecenstvo. Záchvaty vzteku budou mít mnohem kratší průběh, když u dítěte nebude nikdo, kdo by ho utěšoval, křičel na něj, nebo mu vyhrožoval. Pravidlo říká, že do společnosti ostatních se může vrátit v okamžiku, kdy se uklidní (a v případě staršího dítěte bude schopné i promluvit si o tom, co se stalo a jak by se to dalo vyřešit jinak než záchvatem vzteku).

Pravidlo 5: O penězích se nediskutuje.

Cíl: Ukázat dětem cenu peněz.

Je to jednoduché. Jste s dítětem v obchodě a samozřejmě čelíte neustálým požadavkům, co by "nutně" potřebovalo koupit. Diskuse končí vaším "ano" nebo "ne", dál se to nerozebírá. Argumenty "Je to moc drahé... Nemáme na to dost peněz... Nebudeme to kupovat," jsou naprosto dostatečné a není potřeba neustále dokola opakovat, že podobných hraček má dítě doma už celou řadu, už si s nimi ani nehraje a podobně. Pokud budete důslední, děti si brzo uvědomí, že nemohou mít všechno, co vidí i cenu peněz.