Menu
Úvod  › 

Děti a spánek přes den: Kdy ho můžete zrušit?

Kdy jsou děti dostatečně zralé na to, aby přestaly spát ve dne, a kdy naopak ještě denní spánek potřebují? Zorientujte se v dětském odpoledním spánku.

Jednatřicetiletá Karolína vyzkoušela snad už všechno na světě, aby její dcera Sofie usnula přes den. Zkoušela si s ní lehnout, číst pohádky, zpívat písničky, ale Sofie, které jsou dva a půl roku, zatvrzele odmítá přes den usnout. "Strávím s ní každý den odpoledne v posteli víc než hodinu a výsledkem je jenom to, že jsem zvytek dne vzteklá, že se mi ji opět nepodařilo uspat. Na druhou stranu mi připadá ještě malá na to, aby přestala přes den spát úplně," říká Karolína.

Spánek hraje ve vývoji dětí mimořádně důležitou roli. Je klíčovým faktorem pro učení, paměť i růst. Nicméně pro většinu rodičů je odpolední spánek dítěte vítanou možností, jak si užít chvilky klidu a odpočinku. Také proto se řada rodičů jen neochotně smiřuje s představou, že jejich dítě už spát přes den nepotřebuje. Jak tedy poznáte, že vaše dítě už skutečně přes den spát nebude?

Neřiďte se pouze kalendářem

I když většina dětí odbourá odpolední spánek ve věku mezi třemi a pěti lety, je normální, pokud přestane spát přes den i dvouleté dítě. Statistiky navíc udávají, že odpolední spánek vyžaduje ještě deset až dvanáct procent pětiletých dětí. Stejně tak neočekávejte, že zrušení denního spánku přijde ze dne na den. Velmi často jej děti odbourávají postupně, kdy například nejprve nespí jeden nebo dva dny v týdnu a postupně počet dní, kdy nepotřebují spát, narůstá.

Na druhou stranu, pokud vaše dítě nemá energii na odpolední aktivity, je unavené a ospalé, velmi pravděpodobně odpolední spánek stále ještě potřebuje. V každém případě byste ho však měli probudit nejpozději ve čtyři hodiny odpoledne, aby potom bylo schopné večer usnout bez problémů.

Očekávejte boj

Můžete vyskočit z kůže, kdy vaše dvouleté dítě odmítá spát přes den, ale poté spolehlivě zabere v autě i při dvoukilometrové cestě? (Což s sebou samozřejmě nese zoufalý pláč při probuzení.) Podle psychologů je to ale normální. Velký vývojový skok u dítěte nastává mezi osmnácti a čtyřiadvaceti měsíci věku a potom znovu mezi šestatřiceti a dvaačtyřiceti měsíci. Jeho projevem může být právě odmítání denního spánku. Může tak nastat situace, kdy dítě tělesně ještě na odbourání denního spánku není připravené, nicméně i přesto odmítá spát, protože si odmítáním spánku potvrzuje svou autonomii.

Na druhou stranu spánkově deprivované dítě se obvykle projevuje agresivně, nervózně, náladově, hyperaktivně, nebo naopak apaticky, což klade obrovské nároky na trpělivost rodičů. Pokud vidíte, že dítě spánek potřebuje, ale i přesto denní spánek zuřivě odmítá, jde o náročnou situaci především pro rodiče.

Naučte ho usínat

Snažte se zachovat klid a soustřeďte se na to, abyste k dítěti mluvili klidným hlasem a nepřenášeli na něj svou nervozitu. Uspávejte ho za pomoci opakujících se rituálů (například čtení pohádek), aby bylo dítě zvyklé, že v jejich průběhu se má uklidnit a že bude následovat spánek. Počítejte s tím, že děti mají nárok na výkyvy nálady i osobního naladění, takže některé dny bude uspávání obtížnější než jiné. Čas od času akceptujte "špatný" den dítěte. Pokud dítě odmítá spát přes den několik dnů po sobě a přesto nejeví známky únavy, je čas zamyslet se nad úpravou jeho denního režimu, z něhož zřejmě denní spánek zmizí.