Menu
Úvod  › 

8 mýtů o upírech a jejich vysvětlení

Jejich těla se nikdy nerozloží, svými hrůzostrašnými špičáky vysávají krev obětí a platí na ně jen česnek, denní světlo, případně probodnutí srdce. Kde se vůbec vzaly nejznámější mýty o upírech a jak asi vznikly?

Upíři ovládají literaturu, umění i folklór už mnoho století. Příběhy o upírech se dají vystopovat už v bibli, i když konkrétně termín upír se začala v Evropě používat až od sedmnáctého století. Prakticky v každé evropské zemi se vyprávěly příběhy o místních upírech a někde, jako například v Rusku nebo Rumunsku, panovala kolem upírů téměř masová hysterie. Všechny historky mají ale několik společných rysů. Jak tyto mýty o upírech vůbec vznikly a kde mají původ?

1. Srdce probodnuté kůlem

Probodnutí upírova srdce kůlem je nejpopulárnější metodou vyhlazení. Každá země má svou vlastní variantu této metody, které se liší především v typu použitého dřeva, z něhož je kůl vyroben. Většina těchto specifických druhů dřev, jako je například jasan, javor, osika, nebo trnka, je spojena s křesťanskou symbolikou. Kůl je upírovi nutné bodnout do hrudníku, aby se zabránilo jeho převtělování. Podle svědků údajně upír zasténá, když k probodnutí srdce dojde. Ve skutečnosti jde však pouze o únik plynů z žaludku, střev a jícnu, ke kterému dojde při stlačení těla mrtvého, uvádí server Listverse.

2. Netopýři

Zejména rumunský folklór uvádí, že upír s může změnit v netopýra a jako takový poletovat nocí a vyhlížet si budoucí oběť. Souvislost mezi upíry a netopýry je přitom zřejmá. Oba dva jsou činní zejména v noci, některé druhy netopýrů vysávají krev, a všichni netopýři mají vynikající sluch a čich. Spojení netopýrů s upíry bylo proto jen otázkou času.

3. Těla nepodléhající rozkladu

Pokud už se v některé oblasti objevily historky o upírech, lidé často vykovávaly členy své rodiny z hrobu a nezřídka u nich skutečně objevili neklamné signály, že se stali upírem. Tělo upíra se v hrobě téměř vůbec nerozkládá, tváře se jeví plné a růžové, rty jsou červené, jako kdyby do nich stále proudila krev, a vlasy a nehty vypadají, jako kdyby stále ještě rostly. Jenže ve skutečnosti jde v těchto případech jen o důsledek nedostatečného přísunu čerstvého vzduchu a nízkých teplot, které "zmrazí" tělo a zpomalí jeho rozklad. Pokud je tělo už nafouklé, krev je vznikajícími plyny vytlačena směrem k povrchu, takže rty a tváře se zdají být stejně červené jako za života. Růst nehtů a vlasů po smrti je pouze optickým klamem, ke kterému dochází vlivem ztráty vlhkosti kůře a jejímu zcvrknutí, takže vlasy a nehty se jeví delší.

4. Tesáky

Základním poznávacím znakem upírů jsou špičáky, které jsou mnohem delší než ostatní zuby. Porfyrie, vážné dědičné onemocnění, často zvané také upíří nemoc, je charakterizováno příliš malým množství hemoglobinu v krvi. Kůže postižených je velmi citlivá na sluneční světlo a mimo jiné dochází u nemocných k ústupu dásní, což vede k tomu, že se zuby jeví mnohem větší a výraznější.

5. Žádný odraz v zrcadle

Další z příznaků, podle kterého by se měl upír okamžitě identifikovat, je absence jeho odrazu v zrcadle. Ve folklóru mají zrcadla a smrt nebo mrtví vždy velmi úzkou spojitost. Například v Bulharsku věří, že pokud se ve stejném pokoji, co leží mrtvola, nezakryjí všechna zrcadla, zemře brzdo někdo další z rodiny. Velmi často se také mrtvola z domu vynáší oknem a nikoli dveřmi, aby se mrtvý nemohl vrátit zpátky a odvést s sebou do hrobu jiného člena rodiny.

6. Citlivost na denní světlo

V případě tohoto mýtu jde opět o souvislost s porfyrií, kdy je kůže nemocných smrtelně bledá a reaguje velmi citlivě na sluneční záření. UV paprsky ji totiž těžce poškozují.

7. Česnek

Nedílnou součástí upířích historek je česnek, který je údajně vynikajícím prostředkem proti upírům. Původcem tohoto mýtu jsou opět nemocní porfyrií. Pro takto postižené osoby totiž představuje česnek smrtelné nebezpečí, protože znásobuje symptomy jejich nemoci, česneková šťáva rozpouští krevní barvivo a brání organismu v jeho vytváření.

8. Pití krve

Proč zrovna krev? Na vině je opět porfyrie. Jak již bylo řečeno, hlavním symptomem této nemoci je nedostatek hemoglobinu v krvi a v současné době jsou součástí léčby krevní transfuze, kterými se "ředí" nemocná krev. V minulosti se ale někteří nemocní pokoušeli vyléčit za pomoci vypití velkého množství krve, tato praktika zmírňovala dočasně jejich problémy a nepříjemné symptomy. Netřeba však podotýkat, jaké závěry si z toho udělali lidé, kteří je při pití krve přistihli.