Menu
Úvod  › 

7 milníků rodičovství: Kolik z nich už máte za sebou?

Okamžik, kdy vaše dítě poprvé dostane záchvat vzteku na veřejnosti, kdy musí poprvé do nemocnice, nebo kdy ho poprvé ztratíte. Které z následujících sedmi klíčových okamžiků rodičovství máte už za sebou?

V životě každého rodiče existují milníky a zcela zásadní okamžiky, které sice nenajdete v žádné odborné knize, ale které si musí prodělat každý a na které nikdy nezapomenete. Bohužel nejde o tak fotogenické okamžiky, jako je první bezzubý úsměv, či první den ve škole, nicméně i přesto vás nepochybně posunou dopředu. Kolik z nich už máte za sebou?

1. Když se poprvé pozvrací.

Nikdo netvrdil, že být rodičem malých dětí je extra čistotná role. Rychle si zvyknete na to, že po sobě budete mít rozpatlané rozžvýkané sušenky a na rameni prakticky nevysychající loužičku slin. Ale v okamžiku, kdy se vaše dítě poprvé pořádně pozvrací, budete ochromeni panikou a zmateně pobíhat kolem dějiště události, aniž byste něco konstruktivního udělali. Velmi pravděpodobně vás také překvapí vlastní instinkty, které zabrání tomu, abyste se pozvraceli hned vedle dítěte a jakmile se v situaci zorientujete, budete schopni spoušť zlikvidovat.

2. Když poprvé dostane záchvat vzteku na veřejnosti.

Je úplně jedno, jestli patříte mezi zastánce liberální, či autoritativní výchovy, můžete vsadit své boty, že to zažijete stejně. Dítě dostane na veřejnosti záchvat vzteku, ječí, válí se po zemi, pokouší se vás nakopnout a vůbec se projevuje jako ukázkový spratek. Na první veřejný záchvat vzteku svého drahouška zcela jistě nikdy nezapomenete už proto, že budete absolutně bezradní, jak reagovat nejen na chování svého potomka, ale i na zhnusené pohledy kolemjdoucích.

3. Když ho poprvé přebalíte venku.

Když si přivezete domů z porodnice domů první miminko, přebalujete ho na dokonale čistém přebalovacím pultu, kde máte po ruce zásyp, olej, krém, ubrousky a asi dvacet dalších propriet. Naprosto přelomovým okamžikem pro vás bude situace, kdy budete muset svého drobečka přebalit mimo domácí zázemí a zdaleka ne v dokonalých hygienických podmínkách. První přebalování na louce, židli v restauraci, nebo na lavičce na hřišti si budete pamatovat celý život. A to ještě nevíte, že při druhém dítěti už ani přebalovací pult rozkládat nebudete a od prvních dní ho budete přebalovat na koberci v obýváku.

4. Když ho poprvé povezete na pohotovost.

Děsí se toho všichni rodiče a naprosto jistě to zažijete. Uprostřed noci uháníte s plačícím dítětem na pohotovost a je úplně jedno, jestli jde "jen" o střední ucho, nebo o něco vážnějšího. Důležité je, že jste bez sebe strachem, úzkostí, okamžitě byste vzali bolest dítěte na sebe, kdyby to jen trochu šlo a zoufale intenzivně si uvědomujete, jak těsně jste se svým potomkem spjati.

5. Když musí poprvé do nemocnice.

Může mu být jeden rok, nebo deset let, ale v okamžiku, kdy vám lékař sdělí, že je nutné, aby si vaše dítě šlo lehnout do nemocnice, máte pocit, jako kdyby vám někdo amputoval ruku bez umrtvení. Už nikdy nezapomenete na ten pocit, kdy pochybujete, jestli to vaše dítě zvládne a jak to vlastně zvládnete vy. První pobyt dítěte v nemocnici je zkušenost, která vás bude doprovázet po zbytek života.

6. Když ho poprvé ztratíte.

V jednom okamžiku ho držíte za ruku a v tom následujícím absolutně nevíte, kde je. Pocit ochromující paniky a strachu, když pobíháte kolem a hledáte dítě, které se "zapomnělo" u kolemjdoucího psa, nebo se vám schovalo do nejbližšího křoví, je zoufalý a nezapomenutelný. Každá další sekunda je pro vás nekonečným utrpením a když se konečně objeví, nejraději byste ho umačkali.

7. Když vám poprvé řekne, že vás nesnáší.

Nedělejte si iluze, že to nepřijde. Jednoho dne se vaše roztomilé děťátko změní v nesnesitelného puberťáka, kterému budete připadat jako suverénně nejtrapnější stvoření na světě. Buď vám to přímo řekne, nebo si to alespoň bude tak intenzivně myslet, že k přečtění jeho myšlenek nebudete potřebovat ani extra vyvinuté telepatické schopnosti. Přistupujte k jeho pubertě jako k jistému druhu duševní nemoci, kterou musí prodělat každý a neberte si jeho výroky osobně. Bude to snesitelnější pro všechny zúčastněné.