Menu
Úvod  › 

6 věcí, které adoptivním rodičům nikdy neříkejte

Máte ve svém okolí někoho, kdo adoptoval dítě? Následujících šest vět nikdy nesmíte vypustit z úst, pokud nechcete platit za asociálního hulváta.

Počet rodičů adoptujících jedno nebo více dětí stoupá a adopce už není ničím výjimečným. Přesto se ale adoptivní rodiče stále setkávají a nepochopením, nevhodnými poznámkami a asociálními komentáři. Možná máte pocit, že máte vysokou hranici osobního vkusu, empatie a sociální inteligence a víte vždy, co se hodí a nehodí říkat. Pro jistotu se však ujistěte, že žádnou z následujících vět z úst nevypustíte.

1. "A které je to vaše?"

S touto otázkou se setkali prakticky všichni rodiče, kteří vychovávají adoptivní děti společně se svými pokrevními potomky. Uvědomte si však, že každé dítě v rodině je jejich úplně stejným způsobem. Podobně neomalenou větou vlastně jakobyste říkali, že jediné rodičovství, které má smysl a které je plnohodnotné, je to, které je založené na biologickém základu. Uvažování v termínech "pravé" a "jaksi vedlejší" dítě je směšné a svědčí pouze o omezenosti jeho autora.

2. "Má štěstí, že jste ho/ji adoptovali právě vy."

I když se touto větou snažíte složit adoptivním rodičům kompliment a chcete je potěšit, dosáhnete jen toho, že se před vámi budou cítit v rozpacích, protože jim dáváte najevo, že dítě vlastně zachránili. Měli byste mít na paměti, že prvopočátkem je adopce je ztráta - ztráta původní rodiny dítěte, lásky a citů. Svým nevhodným výrokem, jakobyste říkali, že má být dítě za tuto zkušenost vděčné.

3. "Teď možná otětotníte, když jste adoptovali."

Za prvé si uvědomte, že podobnou hulvátskou poznámkou dáváte adoptivním rodišům najevo, že jejich adoptované dítě není a nikdy nebude tak dobré jako potenciální biologický potomek. A za druhé nemůžete vědět, jaké pohnutky rodiče k adoptování dítěte vedly. Zdaleka ne ve všech případech jde o důsledek nemožnosti mít vlastní dítě.

4. "Proč šlo k adopci?"

Tato otázka má nekonečné množství variací: "Z jaké pochází rodiny?" "Co se stalo s jeho matkou" apod. Uvědomte si, že jde o mimořádně intimní otázku. Je to podobné, jako kdybyste se biologických rodičů ptali, v jaké poloze počali své dítě. Jde zkrátka o vrcholně nevhodný dotaz.

5. "Co když bude chtít jednou najít své pravé rodiče?"

Tento typ otázek vyplývá z mýtu, který tvrdí, že adoptivní rodiče jsou jen jakýmisi hlídači a chůvami, než jejich dítě vyroste a najde své biologické rodiče. Nicméně skutečnost je taková, že většina adoptovaných dětí nemá potřebu své biologické rodiče hledat. Jejich adoptivní rodiče tvoří jejich skutečnou rodinu.

6. "Proč jste si vzali cizince, když i u nás je tolik dětí, které potřebují domov?"

Máte pocit, že děti ze zahraničí domov nepotřebují a že na něj mají nárok pouze děti mluvící stejným jazykem jako vy? Zkuste o svých poznámkách příště více přemýšlet.