Menu
Úvod  › 

5 nejotravnějších dětských vět

Já to chci! Ty mi nemáš co poroučet!To je moje! Sestavili jsme hitparádu nejotravnějších dětských výroků a zjišťovali jsme, jak na ně reagovat a nezbláznit se.

"Moje!"

Je to typická situace. Po hračce, které si vaše dítě předchozích několik týdnů ani nevšimlo, sáhne jeho sourozenec nebo kamarád. V ten okamžik se dítě rozeřve a na kilometry daleko se rozléhá jeho: "Moje! Moje!" Děti by se měly už odmalička učit, že nemohou mít všechno, co vidí a že se čas od času musí umět podělit s ostatními. I když vás stoosmdesáté "moje", které ten den slyšíte, vytáčí do nepříčetnosti, pokuste se zachovat klid a neutrální tón. Když na dětský křik budete odpovídat také křikem, jen ho utvrdíte v tom, že je tento styl komunikace normální. Snažte se mu stále klidným tónem opakovat, že si také půjčuje hračky od jiných dětí, proto musí občas půjčit i ty svoje.

"Nemáš mi co poroučet."

"Nemáš mi co poroučet," případně: "Nebudu tě poslouchat," jsou věty, které spolehlivě rozzuří každého rodiče. A dítě si jejich produkci samozřejmě schová na okamžik, kdy se snažíte výchovně působit za přítomnosti ostatních lidí. Zcela přirozeně byste nejraději v takové chvíli ohnuli dítě přes koleno a ručně mu vysvětlili, kdo tady bude poslouchat. Opět platí zásada o zachování klidu, ale současně nesmíte ustoupit ani o milimetr. Toto je klíčová situace, kdy si dítě testuje hranice a pokud mu povolíte, jen mu tím ukážete, že mu skutečně neumíte poručit a ono nemusí poslouchat. A toto selhání se vám v budoucnu mnohonásobně vymstí. Snažte se na něj nekřičet, ale důsledně trvejte na tom, aby udělalo to, co po něm požadujete.

"Já to chci!"

V obchodě se natahuje po hračce a když mu jí odmítnete koupit, praští sebou o zem a začne ječet, že jí ale chce. Odmítnete mu dát sušenku s tím, že si smí vzít až po obědě a dítě odpoví jekotem: "Já chci hned." Odmalička se snažte s dítětem mluvit na téma peněz. Je důležité, aby si uvědomilo, že peníze se neberou v bankomatu a nemáte jich k dispozici neomezené množství. Klidně můžete použít argument, že na nákup hračky zkrátka nemáte peníze. Budete se divit, že i malé děti dokáží toto oznámení pochopit. Pokud dítě něco vyžaduje ihned a vy nejste ochotni na jeho požadavek přistoupit, zkrátka mu oznamte, že teď to zkrátka nejde. Můžete připojit i vysvětlení, ale stačí i prosté konstatování.

"Ty mi nic nedovolíš."

Jde o větu typickou hlavně pro dospívající. Děti v pubertě často mají pocit, že jejich rodiče jsou zbytečně úzkoprsí a na světě jsou jen proto, aby jim znepříjemňovali život. V tomto věku už však nejspíš nepochodíte s pouhým stručným zákazem, který jen v dítěti vyprovokuje touhu po jeho porušení. Je potřeba ukázat dospívajícímu, že pokud vyžaduje zvýšení svých kompetencí, musí za to také nést důsledky. Chce zůstat déle vzhůru? Potom ale nerespektujte dlouhé ranní vyspávání a trvejte na tom, aby vstávalo ve stejnou dobu jako obvykle. Chce po vás, abyste mu dovolili novou hru na počítač? Ať si na ní samo vydělá a našetří. Dospívající dítě tak bude mít možnost volby, ale bude se zároveň učit, že si ni musí nést zodpovědnost a vypořádat se s následky.

"Nemám tě rád/a."

Samozřejmě, že vás vaše děti milují nejvíc na světě, ale stejně se připravte na to, že tuto větu zcela určitě uslyšíte. Typická je pro malé děti, které si ještě neuvědomují její skutečný obsah a dožadují se nových rodičů, nebo vám klidně vpálí, že vás nenávidí. Zkuste si jejich prohlášení nebrat osobně. Děti tyto věty vypouštějí z úst v situacích, kdy jsou frustrované nebo vzteklé. Rozhodně to nemá nic společného s vašimi rodičovskými kvalitami. Rozhodně mu neoplácejte stejnou mincí a neříkejte mu, že ho také nemáte rádi. Mnohem většího efektu dosáhnete, pokud mu řeknete, že vás jeho věta mrzí, protože vy ho naopak máte moc rádi. Postupem času mu to dojde.