Menu
Úvod  › 

4 rodičovské sny versus realita

Nikdo není naivnější než čerství rodiče. Představují si své rodičovství natřené na růžovo, než jim realita uštědří tvrdý direkt pod žebra. Vítejte ve skutečném životě!

První foto

Se zvlhlýma očima si prohlížíte báječně naaranžované fotky, kde roztomilá miminka dřímají se sladkým úsměvem na tváři v proutěných košících, nebo požehnané náruči svých rodičů. Kýč nekýč se rozhodnete objednat k fotografovi, abyste stejný obrázek mohli pověsit nad pohovku v obýváku. Plánujete si, že strávíte pohodové dopoledne se spícím, případně usmívajícím miminkem a několik exemplářů fotografií věnujete prarodičům, zahltíte jimi svůj profil na Facebooku a tak vůbec. Potom se můžete spolehnout, že den před focením se vaše dítě spolehlivě osype, nebo mu naskáčou červené fleky neznámého původu na všech viditelných místech. V hodinu H je tak příšerně protivné, že marně přemýšlíte, proč jste ho neodložili do babyboxu, dokud se tam ještě vešlo. Řve po celou dobu, co se ho nervózní fotograf snaží zvěčnit, takže z dřímajících fotek není nic a nakonec obdarováváte prarodiče fotografie ječícího mimina a vydáváte to za dobrý vtip. O tom, že po podařeném focení sbíráte energii další týden ani nemluvě.

Rodinné nákupy

Vaše představy o rodinných nákupech jsou úplně jasné: Ideálně tlačíte volným tempem vozík, v němž sedí mladší dítě, zatímco starší jde spořádaně vedle vás a občas vás ukázněně poprosí, jestli by do vozíku nemohlo přihodit nějakou věc, která mu chutná. Při takových představách se všichni zasloužilí rodiče, kteří už ví, o čem je řeč, popadají za břicho. Ve skutečnosti bude mladší dítě střídavě řvát (takže zapomenete na půlku věcí, které jste chtěli koupit, protože se nebudete moci soustředit) a střídavě vyhazovat z vozíku na zem supermarketu věci, které už jste tam dali. Některé z nich přejedete a tím znehodnotíte, jiné rozšlápnete a jen zlomek se vám jich podaří naházet zpátky. Starší dítě mezitím ječí, protože jste mu odmítli koupit pětikilové balení bonbonů a pokud máte hodně dobrý den, praští sebou na zem a předvede ukázkovou hysterickou scénu. K pokladně se prakticky doplazíte a když v autě zjistíte, že jste zapomněli koupit prací prášek, raději budete další měsíc prát na valše a s mýdlem s jelenem, než abyste se tam vrátili.

Záchvat vzteku

Vypadá to moc hezky, když si to tak čtete v knížkách o ideální výchově. Dítě dostane záchvat vzteku, vy mu všechno klidně a v pohodě vysvětlíte, rozvine se plnohodnotná diskuse a když to nepomůže, aplikujete metodu pevného objetí. Jakmile dojde na věc, zjistíte, že metodu pevného objetí byste mohli aplikovat pouze v případě, že byste své svíjející se dítě svázali. Diskutovat s ječícím a kopajícím monstrem dost dobře nejde a pokud nechcete, aby vám byl celoživotně zakázán vstup do veřejného prostoru, kde záchvat probíhá, uděláte všechno pro to, aby vaše dítě zmlklo. Nejlépe okamžitě. A pak už záleží jen na vašich nervech, jestli se ho pokusíte uplatit, nebo ho seřežete.

Rodinné večeře

Vidíte to v jasných barvách, jak sedíte všichni kolem rodinného stolu u domácí, teplé večeře - právě uvařené z absolutně čerstvých surovin. Vykládáte si, co kdo z vás celý den dělal a smějete se roztomilým historkám, kterými vás zásobují vaše děti. Máte zkrátka konečně klidnou chvilku, kterou si všichni vychutnáváte. Ve skutečnosti zjistíte, že máloco děti tak nenávidí jako domácí, zdravou stravu. Ostatně stejně nikdo z vás nemá chuť, ani čas pravidelně vařit. Takže stále častěji večeříte namazaný chleba, nebo pizzu z krabice. Poklidnou konverzaci nahrazují neustálé hádky vašich ratolestí, kdo komu zasahuje lokty do osobního prostoru, a kdo získal lepší porci pizzy. Z neustálého pošťuchování, hádek a ječení vám začnou tepat spánky a nemůžete se dočkat, až se konečně všichni navečeří a konečně je uložíte do postelí, abyste mohli v poklidu usnout před televizí.