Menu
Úvod  › 

20 věcí, které vám chtějí říci batolata

Mluvit ještě pořádně neumí, ale kdyby uměli, tyhle věci by vám vaši potomci v batolecím věku chtěli říct.

Většina dětí vyřkne první slovo kolem čtrnácti měsíců a ve dvou letech jich používají přibližně padesát. To samozřejmě ani omylem nestačí na to, aby vám sdělily všechno, co mají na srdci, co od vás chtějí a co je štve. Ale kdyby uměla pořádně mluvit, chtěla by vám batolata říct následující:

1. Ano, říkalo jsem, že chci těstoviny. Ano, dívalo jsem se, jak je matka vaří a ano teď přede mnou leží přesně ty těstoviny, které jsem chtělo. Jenže já jsem najednou dostalo chuť na polévku. A skutečně nevím, v čem je problém.

2. Dělej si, co chceš. Klidně se stav na hlavu, ale já si ty ponožky prostě neobléknu. A je mi úplně jedno, kolik stupňů je venku.

3. Neumím sice mluvit, ale mám mimořádně vyvinutý smysl pro sprostá slova, která mým rodičům uklouznou. A buďte si jistí, že je budu opakovat tak dlouho, dokud jim neporozumí i všichni přítomní.

4. Přestaňte mi pomáhat. Já to všechno zvládnu samo. A je jen moje věc, jestli chci chodit s oběma nohama navlečenýma do jedné nohavice. A opovažte se mi smát.

5. Tak teď se na mě podívej a já ti to zopakuju ještě jednou. Do té autosedačky si prostě nesednu a bez boje se vzdát nehodlám.

6. Ano, nabídlo jsem ti štětec, ale ve skutečnosti jsem nechtělo, aby sis ho vzal/a. Samozřejmě a pochopitelně teď řvu. Tím, žes mi něco namaloval/a, jsi mě fakt rozzuřil/a. Ne, nechci ho zpátky. Celý den je v háji. A to kvůli tobě!

7. Mám pocit, že jsem tě dostatečně varovalo, že dneska nemám náladu na společenské dýchánky na hřišti. Neposlechl/a jsi, poneseš si důsledky.

8. Je úplně nepodstatné, že je ještě tma, já ti říkám, že je ráno, tak mě koukejte vyndat z postýlky a asistovat mi při ranní zábavě.

9. Kdo jiný by si to měl obléci než já? Ne, skutečně mě nezajímá, že se to k sobě vůbec nehodí a už je mi to malé. Ano, hodlám v tom jít ven. Ne, nemyslím si, že je na to moc velká zima. Děkuji za optání.

10. Myslíte si, že by malé děti měly být v sedm večer v posteli? To mám potom štěstí, že nejsem malé dítě.

11. Hahaha, tenhle vtip se nikdy neochodí. Když ve tři ráno skočím do vaší postele, užijeme si všichni super zábavu.

12. Cože? Loužička uprostřed obýváku? Naprosto nevím, o čem mluvíte. To musela udělat babička, nebo co.

13. Ne, já prostě domů bez těch kamínků a klacíků nepůjdu. Ne, opravdu si nemůžu vzít domů jen jeden. Jak si mám mezi tolika vybrat svého favorita? A buďte tak laskavi a nestavte mě příště před takové dilema.

14. Já vím, že jsme trvalo na tom, že celou procházku ujdu po svých, takže jste nechali kočárek doma. Jenže lidi přece mění názory, takže mě koukejte popadnout a odnést domů v náručí. A nechci slyšet žádné poznámky o tom, že nejsem žádné peříčko.

15. Buďte tak laskavi a nevykládejte na veřejnosti, že jsem to pustilo do kalhot. Bude to naše malé tajemství, chcete?